Východní státní věznice  - věznice, kde zločinci šíleli

The Eastern State Penitentiary je bývalá věznice, která byla vybudována v centru Philadelphie. Zvenku působí jako malebný zámek, ale nenechte se zmýlit. Za těmi věžemi propadali vězni v šílenství. Nyní slouží jako národní kulturní památka USA a je přístupná pro veřejnost. Celá věznice se rozprostírá na ploše 45.000 metrů čtverečních. Působila v letech 1829 až 1971. A celý systém měl být revoluční. Myšlenka byla totiž taková, že vězni zde nebudou podrobovány trestům, ale spíše reformě. Ta reforma měla podobu samoty a nekonečného ticha. Proto není divu, že mnozí z nich tuto tichou stránku nevydrželi a zbláznili se. Svoje si zde odseděl i notorický zločinec Al Capone, ten měl ale trochu luxusnější celu, než byla nabízena „běžným“ vězňům. Celý systém byl postaven na takzvaných samo-vazbách. To znamená, že vězni byli neustále sami v malých celách a bez nároku s kýmkoliv mluvit. Nesměli se ani navzájem vidět. Vše bylo nastaveno tak, aby měli možnost maximálního ticha a klidu pro svoji osobní nápravu. V té době byla tato věznice vrcholem technologického pokroku oproti jiným věznicím. Jenom pro srovnání, v ostatních věznicích v těchto letech umírali vězni na chlad, nemoci, hladovění a násilí ještě dřív, než se stihli dostat k plnohodnotnému soudu. Ovšem věznice ve Philadelphii byla jiná. Měla zmírnit veškeré utrpení veřejných věznic. Bylo zde dokonce vyrobeno takové improvizované ústřední topení, aby vězni nemrzli a také měli k dispozici teplou vodu. Jídlo třikrát denně bylo samozřejmostí. Ve své podstatě byla věznice ESP ráj oproti jiným věznicím. Bohužel i přes všechno to hmotné pohodlí, která nabízela, tak doháněla lidi k šílenství. Naprosté ticho a naprostá samota byly hlavními spouštěči. Stráže dokonce musely nosit gumové holinky, aby se pohybovaly co možná nejtišeji. Charles Dickens v roce 1842 navštívil věznici a řekl o ní: „Systém je zde tuhý, přísný a beznadějně samo-vazební. Věřím, že jeho účinky jsou kruté a špatné. To dennodenní trápení v tajemstvích svého mozku je nesmírně horší než mučení celého těla.“ O několik let později, v důsledku přeplnění věznice a neustálému nesouhlasu byl tento revoluční systém zrušen a věznice se stala klasickou, ve které spolu mohli vězni komunikovat. Ovšem i tak z této budovy ticha putovalo mnoho zločinců do různých zařízení pro duševně choré po celé zemi.