Jeremy Clarkson o vinných snobech a jak sám nepozná víno od Red Bullu

květen

11

2020

Jeremy Clarkson o vinných snobech a jak sám nepozná víno od Red Bullu

| 2020-05-11T23:43:14+00:0011. květen 2020 | #Clarkson#Alkohol |

Jeremy ve svém pravidelném sloupku pro The Sunday Times nepíše jenom o autech. Občas zabrousí do farmaření i leckam jinam. Nyní si vzal do prádla, ovšem britsky elegantního, samozvané znalce vín a amatérské someliéry. A stojí to za to! Clarkson napsal:

Konečně dobré zprávy. Nějací odborníci zjistili, že letitá praxe otevírání láhve vína několik hodin předtím, než začnete pít, je staromódní nesmysl. A že není nic špatného na tom odstranit špunt pomocí šroubováku a vyžahnout ho ještě cestou z obchodu se šnapsem.

Já víno zbožňuju. Zbožňuju požívat ho enormní množství při pobytu na slunci a ačkoli dávám přednost růžovému, jsem dokonale spokojený s půllitrem bílého v poledne a demižonkem červeného před spaním. Během posledních šesti týdnů jsem kalil tak, že teď máme obavy stavět lahve kolem popelnic, aby si sousedé nemysleli, že pořádáme ilegální party.

Ale navzdory mé třicetileté milostné aférce s vínem o něm nevím zhola nic. Někteří říkají, že je to tím, že moje chuťové pohárky nefungují, jak by měly.

A je to pravda. Vykouřejíc tři čtvrtě milionu cigaret, nepoznám rozdíl mezi rybou a sýrem. Nemám absolutně šanci poznat burgundské od bordó. Před mnoha lety, při slepé degustaci, se ukázalo, že víno které mi chutnalo nejvíc, byl Red Bull. 

Ale to, že nedokážu rozeznat jedno víno od druhého, není důvodem mého vinného ignorantství. Ne. Za to může můj otec. Nejsem si úplně jistý proč, ale vyvinul u mě nesnášenlivost vůči vinařům-znalcům. Když někdo v restauraci kroužil vínem ve sklenici než ho ochutnal, nebo očuchal korek, nebo dokonce studoval vinětu, začal si otec okamžitě něco mumlat pod vousy. Většinou něco o svobodných zednářích. Měl totiž v sobě zakořeněno, že když někdo rozpráví o vínu s takovou pompou, musí mít doma v šuplíku psacího stolu tu tajnou zástěru, jakou mívali zednáři.

Jednou jsme byli na jídle v restauraci French Horn v Sonningu a naprosto každý okolo kroužil vínem a čichal k zátce a souhlasně přikyvoval, kdykoli sommelier promluvil. A po chvíli toho měl můj otec dost.

Takže když nalili trochu vína mému otci, aby ochutnal, vstal, sundal si sako a rozepnul si své manžetové knoflíčky a pečlivě ohrnul pravý rukáv košile. Poté, když už se na něj dívala celá restaurace, namočil do vína loket a nechal ho tam dobrých 20 vteřin, poté se obrátil k číšníkovi a dramaticky zahlásil: "Mmmm. To je vynikající."

Bylo mi teprve 14 let a jak jsem se mu poté snažil vysvětlit, pěkně mě tím ztrapnil. Načež mi odpověděl: "Neztrapnil ses ani zdaleka tolik, jako tahle banda, co předstírá, kolik toho ví o víně."

Teď sám znám hodně lidí, kteří předstírají, že toho o víně věděj kvanta. Sdílejí obrázky toho, co měli k večeři a jejich přátelé - patrně zednáři - to komentují a společně si notují. Tuhle večer jeden z nich zahlásil že víno, které právě otevírá, má pouze 7% alkoholu, takže může klidně vypít celou láhev. Ne, kámo. Pokud má jen 7%, budeš muset vypít tři flašky, aby to stálo za to. Sedm procent? Tak to můžeš klidně slopat i mlíko.

Každej velkej barák musel mít vinný sklep, že jo. Ale teďka máte sklep ve své kuchyni a má hranatý prosklený dveře, takže návštěvníci se můžou koukat dovnitř a omdlévat úžasem nad svými znalostmi o křížení odrůd.

V kuchyni mého nového domu mám vestavěnou ledničku na víno a vyskládám ji celou vínem Blue Nun. Což, pokud jste z vlastní vůle tupci jako já, je německý víno, který znalci vína nemaj zrovna v lásce. A na večírcích budu servírovat jeho speciální perlivou verzi s kousky zlatých šupinek, který se blyští, když zatřesete flaškou.

Což mě přivádí zpět k té záležitosti otevírání láhve asi hodinu předtím, než ji budete chtít pít. Ale to ti vědci nemuseli potvrzovat.

Samozřejmě je to nesmysl, protože pokud vytáhnete zátku ven, aby mohl do lahve proniknout vzduch, jediným vínem, které je vzduchu vystaveno, je ta malá oblast asi o velikosti půlky poštovní známky, v horní části hrdla.

Pokud je tekutina v klidu, vzduch do ní nepronikne. Hoďte pár ryb do nádrže s vodou a ráno budete pravděpodobně majiteli několika mrtvých ryb. Pokud chcete, aby ryby přežily, potřebujete čerpadlo, aby do té vody vyfukovalo bubliny.

Možná to tak udělám s mým Blue Nun. Nechám hosty pěkně čekat, zatímco do něj budu pumpovat luft.

To je totiž to, co mají milovníci vína nejradši: Čekání. Přijdu k nim na návštěvu a čekám, až si pomalu přečtou vinětu a pak ještě pomaleji vytáhnou špunt a než pomalu nalejou obsah do karafy.

V tuto chvíli už máte pocit, že je čekání u konce, ale nenechte se mýlit, protože pořádný odborník na víno asi po hodině čekání nalije víno zpět do láhve a poté se teprve podává. Říká se tomu "dvojitá dekantace" a to je důvod, proč se v domě takovýho všeználka vždycky ujistím, že si před usednutím ke stolu zajistím velký gin a tonik. Aspoň máte něco k pití, zatímco čekáte, než se bude moct pít.

Jsem si samozřejmě vědom toho, že jsou na světě lidi, kteří dokážou poznat jedno víno od druhého, stejně jako jsou na světě lidi, co dokážou přeříznout ženskou napůl a přemístit hrací kartu do vaší peněženky. Jsem si dokonce jistej, že existujou lidi, kteří dokážou rozeznat dvojitě dekantované víno od toho, které bylo stáčeno zahradní hadicí. A tito lidé mají své jméno.

Říká se jim Francouzi.

Pokud jste ale osoba, jejíž investiční fond si zrovna vede dobře, tak ale nejste Francouz. Jste prostě chlápek s tajnou zástěrou, který se předvádí, chlápek, co si myslí, že znalost vína z vás udělá sofistikovaného člověka na úrovni.

To je ale blbost. Když před 8000 lety nějakej gruzínskej Jarda poprvé objevili víno, nezamyslel se a neřekl si: "Zajímalo by mě, jestli by to chutnalo líp, kdybych to víno vysadil támhle na kopci."

Ve skutečnosti si řekl: "Ohó, ňák se motám." A pak si pomyslel: "Zajímalo by mě, jestli se budu motat ještě víc, když si ještě loknu."

 

Images by Zed Jameson, Jeremy Clarkson, Amazon.com, Inc.
Source: The Sunday Times

 

Vytvořeno s ❤ v systému XOXO - © 2020 Write.cz, s.r.o.