New York City bylo kdysi světovou velmocí v produkci ústřic. Jedly se místo hot dogů, podporovaly ekonomiku i ochranu města před vlnobitím. Věděli jste, jak úzce bylo město s tímto měkkýšem spjato?

Nedávno starosta New Yorku Bill De Blasio oznámil, že investuje 10 miliard dolarů do zabezpečení finanční čtvrti na vrcholku Manhattanu, včetně plánů na rozšíření nábřeží East River o 500 stop, aby se lépe vypořádalo se změnami klimatu související zvýšenou hladinou moře. Při té příležitosti to několika historikům připomnělo původní a zcela přírodní obrannou bariéru metropole: ústřice. Ty byly pro chod tohoto města tak zásadní, že dříve fungovaly i jako platidlo.

Jak popsal americký novinář Mark Kurlansky ve svém podvodním opusu The Big Oyster: History on the Half Shell, původní měnou tohoto města byla ústřice. Lidé Lenape, tedy původní Američané, kteří žili v těchto místech dříve, než je vyhnali evropští kolonisté, nechali kolem města záměrně množit obrovské množství ústřic. Což bylo velmi prozíravé, sloužily jednak jako jídlo, ale se svým okolím i jako ochranná bariéra.

Prodavač škeblí a ústřic v italské části Manhattanu

Z toho těžili i později v tehdejším Novém Amsterdamu, což bylo původní jméno pro New York City. Ústřice byly sklízeny masově a jedly se po milionech. Dařilo se jim v korálových útesech, které navíc chránily Long Island před oceánem a filtrovaly poloslané vody městských přístavů. Experti odhadují, že v těchto vodách bylo v jednu chvíli více než 3 biliony těchto malých mlžů. V přilehlých oblastech se tak vyskytovala téměř polovina jejich světové populace. Odtud vlastně dostala své jméno i známá manhattanská ulice Pearl Street.

Fastfoodové stánky s ústřicemi na Fultonové tržišti, 1870

Na ústřice jste naráželi na každém kroku. Spousta staveb obsahovala jako příměs do zdiva drcené lastury, pálilo se z nich vápno a na místo dnešních stánků s hot dogy stály pouze ústřicové speciality. Dnes nám připadá jako neuvěřitelná věta z tehdejšího gastroprůvodce: Ti nejchudší Newyorčané neměli žádné jiné stravy než ústřice a chléb.

Existoval nespočet Oyster barů a restaurací, a tím nemáme na mysli Modrou ústřici. Ale během jednoho až dvou století stačili Newyorčané zničit životní prostředí pro tyto přirozené ochránce přístavu natolik, že jejich populaci snížili na zlomek svého dřívějšího výskytu. Nyní, kdy ústřice téměř zmizely, začalo několik sdružení usilovat o jejich návrat.

Tzv. Oyster houses, bistra, kde jste dostali ty nejčerstvější ústřice. Manhattan 1935

Uvidíme, jak se snaha o obnovu podaří, jak vidno s ústřicemi byli místní svázáni od nepaměti. Ostatně s ústřicemi je spojeno i jedno z nejznámějších v Americe užívaných rčení – the world is my oyster, jež vyjadřuje že svět dnes patří vám. Za to může sám Shakespeare, jehož postava příhodně pojmenovaná Pistol v paničkách windsorských zvolá: Jak ústřice pak budiž svět, již mečem otevřu si!

 
Images by The New York Public Library