Jak kočka poslala svého páníčka za mříže - první případ, kde usvědčovala zvířecí DNA

Pokud chcete spáchat dokonalý zločin, zvažte dobře výběr domácího mazlíčka. Forenzní věda, stejně jako vaše kočka, umí být pěkná potvora.

V říjnu roku 1994, zmizela dvaatřicetiletá Shirley A. Duguayová ze svého domova na Ostrově prince Eduarda v Kanadě. Městečkem Summerside, které bylo se svými 16.000 obyvateli druhým největším na ostrově, zpráva hodně otřásla. Do pátrání se zapojila i armáda a ta nakonec šest mil od domu oběti nalezla igelitovou tašku s pánskou koženou bundou, na které byly krvavé stopy. Krev patřila zavražděné, ale vyšetřovatelé nenašli na bundě nic, co ji spojovalo s majitelem, pravděpodobným vrahem.

Na bundě ale přeci jen nějaké stopy byly, jenže kočičí. Šlo o hrstku bílých chlupů. Během vyšetřování policie dospěla k závěru, že hlavním podezřelým je bývalý přítel oběti Douglas Beamish, otec tří z jejich pěti dětí. Ale neexistoval žádný důkaz, co by Beamishe s bundou, potažmo s vraždou, spojoval. Jeden z policistů si ale vzpomněl, že v Beamishově domácnosti chovají bílou kočku, Sněhulku.

A tak chlupy putovaly na anylýzu. Ale nebylo to tak snadné jak dnes, CSI: Kriminálka Las Vegas se ještě nevysílala, a tak policisté nevěděli, jak to mají dělat. Ale vážně, kočičí DNA testy bylo nakonec možné provést jen díky umanutosti policisty, který hledal způsobilého odborníka tak dlouho, až ho našel. Šlo totiž o vůbec první případ, ve kterém byla živočišná DNA použita u soudu. Když tehdy vyšetřovatel obvolával laboratoře uzpůsobené k testování DNA s větou: "Zdravím, potřebuju analyzovat kočičí chlupy," tak si většina oslovených myslela, že volá chovanec docenta Chocholouška. Většina vědců nefalšovaně nechápala, co po nich policista chce, nikdo předtím prostě nepracoval na forenzním DNA důkazu od domácího zvířete a nikdo nebyl ochoten to zkusit.

Soon

Až v Marylandu v USA nalezli doktora O'Briena, šéfa Laboratoře genomické rozmanitosti v Národním centru pro léčbu rakoviny, který byl expert na kočky a jejich geny. Dr. O'Brien ale nikdy předtím neprovedl jedinou forenzní analýzu DNA, a tak se musel spojit s dalšími zkušenými kolegy. Z osmi chlupů, které se nacházely na podšívce bundy, našli použitelnou DNA pouze v jediném. Pak už stačilo jen chytit Sněhulku a odebrat jí krev. Výsledek? Dokonalá shoda. DNA seděla na chlup.

Ale vynořila se otázka, co když jsou všechny kočky na ostrově za ta léta množení tak příbuzné, že by jejich měřitelná DNA byla v podstatě identická? A tak se policisté vydali na misi svého života, kdy zvonili po domech v okolí s větou: “Dobrý den, máte doma kočku? A mohl bych ji vidět? Potřeboval bych jen trochu její DNA.” A po troše toho nahánění a desítkách škrábanců mohlo dvacet krevních vzorků putovat do laborky. A až do Kanady byla z USA slyšet ta rána, jak vědcům spadl kámen ze srdce, když ve vzorcích objevili bohatou genetickou rozmanitost.

Vím cos udělal, člověče. Naplň mi ještě misku, dokud nemáš na ruce klepeta

Tento důkaz spojil Beamishe s vraždou a stačil na to, aby byl podezřelý shledán vinným vraždou druhého stupně. Beamish byl odsouzen na 18 let vězení s maximální ostrahou, bez možnosti předčasného propuštění na podmínku. "Bez tý trochy srsti, měl bych případ v hrsti," pronesl tehdy dle záznamu před porotou obhájce obžalovaného John MacDougall.

Až po několika měsících byl objeven mělký hrob s tělem nebohé Shirley. To už byl ale vrah potrestán a Sněhulka se spokojeně rozvalovala na pohovce rodičů pana Beamishe. A kdo zná kočky ví, že když ty chlupy na bundě pouštěla, dobře věděla co dělá. Díky tomu koťátku, musel frajer do chládku.

 

Images by Aphiwat chuangchoem and Tim Savage from Pexels with Chen Yi Wen from Unsplash