Island – Země ohně a ledu

Ostrov patřící k Evropě má nádhernou přírodu a rozmanitou historii včetně ekonomického propadu. Na cestě za novou prosperitou by mohla být pomocníkem energie přímo ze zemského jádra. Island byl v době minulé hustě zalesněn, v dobách prvních vikingských osadníků (9. století). Dřevo však bylo využito jako stavební materiál a palivo. Chov ovcí na venkovních pastvách vystavil půdu intenzivnímu vymílání. Dnes jsou tak velmi časté eroze, které znemožňují zakořenění jakékoliv vegetace. Na Islandu se traduje pravidlo – „Ztratíš-li se v lese, postav se a hned zjistíš, kde se nacházíš.“ Dalším výrazným znakem ostrova jsou zdejší sopky. Na jejich nevypočitatelnost si místní obyvatelé museli zvyknout. Navíc přišli i na zajímavé možnosti využití této přírodní síly. Island leží na hranici Severoamerické a Euroasijské litoférické desky, které se od sebe odsouvají. Teplo ze zemského jádra se ostrované naučili využívat před stovkami let. V hlavním městě Reykjavíku se používá k vytápění geotermální energie a to platí pro 90% domácností. Fosilní paliva už v dnešní době využívají pouze odlehlá místa, i tak se ale zvyšuje snaha vymanit se ze závislosti na tomto druhu paliva. Snaha o změnu tak získala nový směr a intenzitu. V případě, že by Islanďané vytápěli spalováním nafty, jako v dřívějších dobách, byly by náklady na teplo pětinásobné. I tak se daří využívat dostupnou geotermální energii na 15-20%. Je stále kam postupovat.