Hitlerův rodný dům se promění v policejní stanici. Skvělé, nebo šílené?

leden

12

2020

Hitlerův rodný dům se promění v policejní stanici. Skvělé, nebo šílené?

| 2020-01-12T00:50:29+00:0012. leden 2020 | #historie#history#varle |

Po desetiletích debat rakouská vláda konečně rozhodla: Do Adolfova domku jedině za trest.

Rodný domek Adolfa Hitlera v hornorakouském Braunau am Inn byl předmětem diskuse po celá léta. Rakouská vláda řešila otázku co s ním snad déle, než Brno hledalo podobu nového nádraží. Jasno ale měla vláda v tom, že nájemcem se nesmí stát někdo, kdo z domku udělá turistickou atrakci, a tak si po řadu let pronajímala prázdné místnosti sama vláda, aby se tu nerozmohl, řekněme, krajně pravicový cestovní ruch. Tomiova cestovka tak bude mít smůlu, leda by dělala výlety na policejní služebnu.

22. dubna 1940, Požehnání 21 vlajek. Roztomilé setkání

Hitler tady ovšem v žádném případě neprožíval svoje romanticky traumatické dětství, kde by broučkům trhal nožičky. V jednom z bytů domu strávil jen několik prvních týdnů svého života, ale i to by stoupencům krajně pravicových skupin mohlo stačit, aby si tady otevřeli svůj Graceland. 

Od druhé světové války se totiž do domu stahovali zhrzení váleční veteráni a Hitlerovi fans z Rakouska i sousedního Německa, zejména na Dolfiho narozeniny. A ačkoli nácků ubývá, fascinace Hitlerem trvá i více než 70 let od konce druhé světové války. Pokud ale Dolfiho stoupenci nechtějí dobrovolně skončit v želízkách, tak jim nezbyde, než si najít jinou svatyni.

Dolfiho domek dnes. Plíseň zůstala

Hitler se narodil v Braunau am Inn 20. dubna 1889. Po pár týdnech se ale ze zmíněné rezidence rodina Hitlerových přestěhovala do jiného bytu ve městě, takže naděje, že by osamělí hitlerovci našli jinou klubovnu kde by se mohli scházet, stále žije. Stačilo by druhý byt vyhledat a zbušit na vrata, postup současní nájemci jistě znají. Hitler navíc opustil Braunau když mu byly pouhé tři roky, takže pro oltář s knírkem se nějaké šikovné místo jistě může najít někde jinde.

Dům sám přitom sloužil vždy víceméně bohulibým účelům, přestože byl v soukromých rukou. Pokud tedy nepočítáme malé muzeum, které z rodné Adýskovy světničky obratně zbudoval domácí podnikavý hostinský Pommer. V průběhu let zde byla pak byla škola nebo knihovna. Po více než tři desetiletí tady sídlila organizace nabízející podporu a integrační pomoc zdravotně postiženým, a ta vedla v budově dílnu. Sdružení se ale odstěhovalo v roce 2011, protože majitelé, potomci původních majitelů, odmítli zbudovat bezbariérový přístup a zároveň odmítali všechny nabídky vlády na odkoupení budovy.

V domě sídlil hostinec a jeho majitel Josef Pommer ze spojitosti s Hitlerem dlouho těžil. Dokonce prohlašoval, že se zná s diktátorovou rodinou. Ta ovšem opustila město, když malému Adíkovi byli tři

V roce 2017 se vládě nakonec podařilo dům odkoupit, respektive vyvlastnit, a nyní padlo rozhodnutí přestavět dům na policejní stanici. Samozřejmě se ihned objevily hlasy, že umístění policejní služebny v Hitlerově domě navazuje na autoritářské vymáhání práva a že se policie snaží demonstrovat sílu a dominanci. Ministr vnitra Wolfgang Peschorn na to má ale jiný pohled: "Využití domu policií by mělo vyslat jasný signál, že role této budovy coby památníku nacistů je už navždy mimo hru," řekl rázně Wolfie.

Ulice, na které se domek nachází, se pochopitelně přejmenovala na Hitlerstrasse

Budova zkrátka přitahuje pozornost a stejně tak přitahuje extrémní návrhy na její využití. Než padlo rozhodnutí o policejní stanici, objevila se například žádost, aby byl dům zbořen a symbolickým gestem tak byl zasazen poslední úder tomuto majáku nacismu, který přitahuje ztracené plešaté duše. Ovšem ještě pikantnější byl návrh z roku 2014 proměnit jej v uprchlické středisko. Ten ale bohužel selhal a rakouská vláda tak trestuhodně promarnila příležitost dostat se na titulní stránky všech zpravodajských serverů světa.

Sám Hitler na své rodiště také nezapoměl, do městečka se vrátil znovu v roce 1938 poté, co připojil Rakousko k nacistickému Německu. Byl zrovna na cestě do Vídně, když se rozhodl udělit poctu své přítomnosti městu, které by dnes bylo pochopitelně radši, kdyby svoje jedno varle větral jinde.

Orel se vrací do hnízda. Adolfek při návratu do Braunau am Inn, které mu podle něj jako rodiště bylo určeno samotným osudem

Doufejme, že využití Hitlerova domu jako centra policejní práce, která zločiny nepáchá ale trestá, bude mít úspěch. A zejména pevně doufáme, že fanouškům Tomia a jeho oblíbené kapely se to nedonese a až bude služebna v plném provozu, pojedou tam oslavit Ádovy narozky.

 

Images by ulltein bild, ÖNB, Bildarchiv und Grafiksammlung

 

Vytvořeno s ❤ v systému XOXO - © 2020 Write.cz, s.r.o.