Havajská pizza pojí chutě a rozděluje jedlíky. Víte ale, jak vznikla?

červen

19

2019

Havajská pizza pojí chutě a rozděluje jedlíky. Víte ale, jak vznikla?

| 2019-06-19T04:59:31+00:0019. červen 2019 | #historie#pizza#Ananas#Hawaii |

Pizza s ananasem je bez přehánění jedno z nejkontroverznějších jídel historie. Vášnivější pře snad neprobíhají ani u mozečku nebo hostiny kanibalů, havajská pizza rozděluje jedlíky snad ještě víc než Foie Gras. Jak ale tato populární pizza vznikla a proč se jmenuje Hawaii?

Letos je tomu už 57 let, co restauratér Sam Panopoulos navždy změnil způsob, jakým se díváme na pizzu, když otevřel plechovku ananasu a jeho ruka položila kolečka ovoce na slaný koláč.

Cesta kroužků ananasu na pizzu ale začala vlastně ještě před rokem 1962, když se mladý Sotirios (později Sam) Panopoulos rozhodl emigrovat před válečnou vřavou a roku 1954 vstoupil na palubu zaoceánské lodi, která jej vezla do nové domoviny - Kanady. Loď měla zastávku v Neapoli a tam Sam zašel na oběd a jak tušíte, objevil do té doby neznámou lahůdku. Poprvé ochutnal pizzu, která si i v tehdejší Itálii teprve budovala cestu ke slávě. Jak známo pizza byla stvořena jako ideální pokrm na kterém se dala prezentovat italská trikolora (rajčatová omáčka, sýr a listy bazalky) při příležitosti návštěvy krále Umberta a princezny Margherity.

Ale nějaká historie slané placky byla panu Panopoulosovi srdečně ukradená, jediné co ho tehdy zajímalo bylo, že ten podivný koláč, co měl během krátké zastávky v Neapoli, chutnal zatraceně skvěle.

Když doplul do Kanady, usadil se v městečku Chatham, asi hodinu cesty od hranic s chladným Michiganem a kousek od Detroitu. V Chathamu si otevřel restauraci s názvem Satellite a tehdy teprve v duchu začal přemýšlet o zařazení pizzy na jídelníček. Tehdy to ovšem nebyla tutovka co naláká lidi, ale riskantní krok, protože v Torontu, Ontariu a okolí to byla velká neznámá a jediným místem kde už se pizza stávala hitem, byt zmíněný Detroit.

Když se doslechl, že v nedalekém městě Windsor se už o pizzu pokoušejí, zajel si na gastro výlet aby ji ochutnal. Ale nebyla připravena příliš precizně a nenabízela žádné možnosti. "Tehdejší pizza byla jen těsto, omáčka, sýr, houby a slanina nebo pepperoni, to bylo vše," vzpomíná Sam. "Neměli jste žádnou volbu a mohli jste si vybrat jen jednu z těchto tří ingrediencí nebo jejich kombinaci."

Navíc žampiony byly z plechovky, těsto kupované dovážené ve velkém bloku a tehdejší pece byly sice už elektrické, ale připomínaly spíše malé domácí trouby s nedostatečným výkonem. “Pizza tehdy v Kanadě byla dost primitivní a i ve Státech a v Detriotu nebyla nic moc,” popsal dobu Sam.

Do té doby náš řecký hrdina ale v Satellitu sázel na jistotu a nabízel oblíbené tutovky jako palačinky na snídani, burgery na oběd a večer jatýrka na cibulce. Jakmile se ale vrátil z Windsoru, rozhodl se zariskovat a rozšířit nabídku. Vsadil na fúzi s asijskou kuchyní a také na zařazení pizzy, vnímané jako etnické jídlo italského původu, na své menu. Což samo o sobě byla čirá bláznivina, stačí si uvědomit, že ještě ani neexistovaly krabice na pizzu a Sam později řešil objednávky s sebou tak, že se dohodl s prodejnou nábytku naproti aby mu schovávala kusy kartonu, ze kterých vystřihoval kulaté podložky na které pizzu položil a vše zabalil do alobalu.

Sam nebyl žádný pizza-nazi, experimentoval se všemi možnými přísadami. Některé z těch co použil napadlo současně a nezávisle na Samovi využít i jiné pizza průkopníky, kteří zkusili slané pochutiny jako olivy nebo ančovičky. Ale ananas, to bylo něco naprosto nového.

Panopoulos se trefil do skvělé doby, z Jižního Pacifiku se právě vraceli američtí vojáci plní historek o Tiki kultuře a ovocných mai tai koktejlech a kolem roku 1950 v hitparádách bodovaly módní exotikou protkané melodie s tóny ukulele. Místní noviny lákaly všudypřítomnou reklamou na ananas v plechovce, který se stal součástí snad každé spižírny. A neodolala ani Kanada.

Kombinace původně sladké potraviny s pikantním nebo slaným jídlem byla tehdy v Evropě a Americe ale zcela neznámá. "V té době bylo tím jediným, co kombinovalo sladkou a kyselou chuť, čínské vepřové maso se sladkokyselou omáčkou," říká Panopoulos. "Jinak taková kombinace neexistovala."

Sam v Satelitu už čínské jídlo se sladkými kombinacemi podával a vycítil, že zákazníci mixu sladkého a pikantního začínají přicházet na chuť. A tak jednoho dne roku 1962, když v restauraci nebylo přísad na zbyt, vzal z police plechovku ananasu, otevřel ji a na pizzu se šunkou hodil kousky ovoce a vypustil tak džina z lahve. Vlastně z konzervy.

Dílo ďáblovo bylo hotovo, Sam kreaci pojmenoval havajská pizza čistě podle nápisu na plechovce, Hawaii byla značka ananasu kterou kupoval. Tehdy pizzu ještě nabízel v kombinaci s pikantní slaninkou, ale poměrně rychle se ustálila ve variantě se slanou šunkou.

Spousta lidí si sice ťukala na čelo, bylo to něco jako jíst řízek s marmeládou, ale nápad se šířil jak lavina. Tehdy ovšem neměl možnosti nápad si patentovat, takže milionářem se řecký Kanaďan bohužel nestal. Pizza se stala populární nejen v Kanadě a USA, ale našla si cestu i k nám a v Austrálii byla dokonce svého času nejprodávanější pizzou vůbec!

Vynález nové pizzy ale neznamenal, že by Sam svůj podnik proměnil na pizzerii, prostě rád objevoval a dál podnikal výlety do Asijské kuchyně, dokonce najal čínského kuchaře a sám se věnoval přípravě řeckých specialit.

Sam nepochybně vytvořil bod, od kdy se vše v západní gastronomii změnilo a vedlo například až k dalšímu kanadskému vynálezu - slaniny v javorovém sirupu. Naše postkomunistická kuřecí prsa s broskví ale se Samovým experimentem spojovat nelze, to není kombinace chutí ale paskvil a čisté zlo, které musí být navždy zapomenuto.

Možná si vzpomenete, jak si Charlie v seriálu Dva a půl chlapa vychutnává pizzu a medituje nad jejím stvořitelem. “Přemýšleli jste někdy, kdo byl ten první, kdo dal na pizzu ananas? Vsadím se, že byl gay. Žádný normální chlapík neřekne: Víš, co týhle pizze chybí? Kolečko ananasu. Bůh mu žehnej.”

Gay nebyl, byl ženatý přes padesát let, byl to Kanaďan původem z Řecka, který se inspiroval v Itálii a obohatil to zkušeností z Asijsko-americké kuchyně a spojil s polynéským stylem. Sam byl podle popisu velmi nezapomenutelná osobnost, svůj restaurant prodal v osmdesátých letech ale v gastro byznysu zůstal i nadále. Zemřel 8. června 2017 ve Fakultní nemocnici v Londýně v Ontariu ve věku 82 let. Bůh Tiki mu žehnej.

 

Photo by Miguel Andrade from Unsplash, Pineapple Supply Co. and Kue Lee from Pexels

Vytvořeno s ❤ v systému XOXO - © 2019 Write.cz, s.r.o.