FOTO: Jak 3 mrtvé velryby brázdily Evropu a nahrazovaly tak internet

Taky vás jako děti fascinovala kostra plejtváka v Národním muzeu? Tak to jste možná už starší ročník, co se do Prahy vydal s třídou nebo s rodiči. Dnes se spousta exkurzí řeší virtuálně nebo videem na internetu. Ale jak se dala pocítit majestátnost velryby, když ještě videa ani internet nebyli? 

Jednoduše. Jezdilo se s mrtvou rybou jako s kolotočem.

V padesátých letech minulého století vážně cestovaly mrtvé hnijící velryby po Evropě. Pod rouškou vzdělání měla kampaň podpořit upadající velrybářský průmysl po druhé světové válce. Příběh začal v norském Trondheimu v roce 1952. Tajemná a dosud neidentifikovaná organizace harpunovala tři plejtváky u pobřeží Trøndelag.

^{Dr. Rolf Heinriche kontroluje vnitřek hrdla velryby.}

Poté, co byly ulovené velryby vytaženy na břeh, rychle zbavili každou velrybu jejich 7.000 litrů krve a načerpali jí do žil formalín, roztok používaný k balzamování. Byly také odstraněny vnitřnosti a orgány, včetně 6tunových jater a 2,5tunového jazyka.

^{Vstup na Jonáše, road-show se usídlila typicky na místním parkovišti}

Aby se zabránilo hnilobě tkání, byly do jejich dutých částí umístěny chladicí jednotky. Velryby pak byly naloženy na chladírenské přívěsy o délce 30 metrů vyrobené na zakázku (v té době se jednalo o největší na světě), a vydaly na své 20leté zombie-turné po celé Evropě.

^{Zakázkový karavan pro hlavní hvězdu turné: Goliáše}

Tři velryby dostaly svá umělecká jména Herkules, Goliáš a Jonáš a prošli různými majiteli. Někdy byly prezentovány jako vzdělávací přehlídka, jindy jako pouťové panoptikum. Mrtvé velryby byly ve vnitrozemí nevídané a nesmírně populární. Návštěvníci zaplatili vstupní poplatek a vedle velryb so mohli prohlédnout i vystavené smrtící nástroje jako harpuny a další velrybářské zbraně.

^{Příliš není vidět, kde je ocasní ploutev a další ploutve. Zato je pod nohou přednášejícího vidět vystřelovací harpuna}

^{V Paříži parkovala výstava u Invalidovny. V dobách, kdy televize byla teprve na vzestupu, bylo okukování mrtvé velryby alternativou dnešní návštevy nákupáku}

Goliáš byl naposledy viděn v Itálii. Herkules byl ve Španělsku jako součást cirkusu, než ho přemohl rozklad a jeho majitelé se ho rozhodli spálit v obrovské peci. Pokud jde o Jonáše, je velká šance, že se s ním v budoucnu znovu setkáme. Jonáš byl totiž poslední čtyři desetiletí ve skladu a stále je v docela dobré kondici na velrybu, která byla posledních sedmdesát let mrtvá jak matka Normana Batese.

^{Mtvá ryba zrovna nevoní, ale především štiplavý zápach roztoku formaldehydu byl poměrně intenzivním zážitkem} 

Za posledních sto let bylo díky velrybářskému lovu odloveno na 3 miliony velryb a jejich populace klesla na 5 až 10% původního počtu, jde patrně o největší vytěžení biomasy z přírody vůbec. Nyní se lov velryb reguluje, ale předpokládá se, že oživení celkové populace bude do roku 2100 stále na méně než 50% původního stavu, protože velryby se nemoží snadno a obnova je velmi obtížná.

^{Děti ve Francii koukají na kosticový hřeben, který slouží k filtrování potravy. To na internetu nezažijete}

Tak půjdete se na Jonáše podívat, až bude na Matějské a bude k němu hrát "Já chci žít non-stop"?

^{Francouský policajt nepochybuje, že nápis "Nedotýkati se - Jed formalín!!" je zcela autentický}

 

Images by Pathe / The Guardian / BBC / Vagn Hansen / BIPs / Getty Image