Co přinese apokalypsa? Především ukrutný smrádek! Čtěte, ať jste připraveni

Přijde apokalypsa? Možná. Ovšem pokud jste se už v minulosti připravovali na zombie apokalypsu, minimální zásobu jídla a bejsbolku s trčícími hřebíky už v komoře máte. Ale jednou věcí, se kterou nikdo zatím nepočítal, je smrad. Ukrutnej smrad, který přijde a přenese nás zpátky do středověku.

Nebude to zavedení potravin na příděl, co z nás udělá zase divochy, bude to zápach v ulicích. Zastavení rafinerií a továren na toaletní papír a hygienické potřeby nám dá připomenout, co dnes už znají pouze odvážní cestovatelé do přelidněných částí planety a cestující pražskou MHD. Vtíravý zápach.

^{V Bangladéši na to jdou chytře a na apokalypsu se připravují už léta}

Je čas si to přiznat. Lidé jsou nechutní. Nejde o to, že jsme líní se mimo pandemie věnovat hygieně. Ale jde i o to, že lidské tělo je stroj na špínu a na smrad a nedá se s tím nic dělat. Kdybyste se vrátili v čase, tak věřte, že rozhovor s Mozartem byste ukončili velmi brzy a vysněnou procházku s Marií Antoinettou ve Versailles byste zakončili skokem do houští. Zápach, který se jim tehdy linul z úst a z pod košile je dnes nepředstavitelný.

Na to prdím

Víte třeba, co je na obrázku?

Houba na tyči. A víte k čemu byla? Zatím si zkuste tipnout. Že trochu připomíná záchodovou štětku? Blízko, ale ne tak docela.

Tento klacek se používal ve Starověkém Římě, který byl jedním z prvních měst s veřejným vodovodním a odpadním systémem v dějinách. A tyto podmínky dali vzniknout tomuto vynálezu zvanému xylospongium, tedy houbě na holi, která se používala k čištění vaší zadnice! Prostě proto, že ještě nebyl vynalezen toaletní papír. A jako by to nebylo dost nechutné samo o sobě, tak neměl každý svou osobní, ale pro každé veřejné latríny se používala jedna společná! Dokonce byla celá města, která sdílela stejnou hůl. Tyčka s řitní houbou byla k dispozici ve vědru s vodou, která pochopitelně nezůstala čistá déle jak minutu. Bakterie a viry pořádaly v tomto kýblu orgie. Použili byste? Při apokalypse možná budete muset.

Mám se koupat? To už je jaro?

Před černou smrtí a morem, který ve 14. století pokácel 60% evropské populace, se hygiena běžně udržovala návštěvou veřejných lázní nebo společných koupelí, doma voda netekla.

Ale jakmile začali vaši přátelé hromadně umírat a následně propukaly i epidemie syfilisu a tuberkulózy, došlo starověkým chytrým hlavám, že právě veřejné lázně jsou tou hledanou petriho miskou, kde chytnete i to, o čem jste doteď neslyšeli. A protože ve většině civilizovaného světa byl považován vodovodní systém až do domu za formu čarodějnictví, znamenalo to fakticky konec koupání. Někteří mniši se dokonce koupali jen čtyřikrát ročně! Dead bodies everywhere. A soudě podle mých občasných jízd vlakem, někteří už se na to začali zvolna připravovat.

Smrad vpravdě královský

Ve většině historických filmů vypadají královské paláce jako velmi elegantní a ta nejvoňavější místa na světě, kam zápach z ulice, kam se lil obsah nočníků a sypaly odpadky, neměl šanci proniknout. Ale nic nebylo dál od reality. Kombinace prostopášného bohatství a neexistujících odpadních systémů a vodovodů  znamenala, že královská rodina musela často pendlovat mezi svými paláci a loveckými zámečky i z čistě praktických důvodů. Bylo prostě nutné je vyčistit a vyvětrat. 

I paláce jako Versailles a Hampton Court palác Jindřicha VIII. bylo nutné čas od času opustit, protože lidský bioodpad a zbytky jídel už se prostě nevešly na kompost a nestíhaly se rozkládat. Sám král Jindřich měl 60 domů, mezi nimiž se přesouval, aby si mohl zachovat své hygienické standardy. 

Ale moc platné mu to nebylo, protože počet lidí, kteří za ním přicházeli a odcházeli do těchto královských domovů, nosili své tělesné špíčky zahalené v neprodyšném brokátu a klimatizace tenkrát neexistovala. Hodně, hodně páchnoucích podpaží a zadnic. V zimě se paláce vytápěly a do ohně se přihazovaly vonné látky, ale v létě… Pamatujete si tu vůni moči a potu v telefonních budkách? Tak máte hrubou představu. Doporučujeme opět začít trénovat nosy.

Nebude benzín? Budou haldy hnoje

Nebude se zpracovávat a dovážet ropa, nebude benzín. Říkáte si, no tak co, máme koně. Jenže ani kůň není zvířetem s nulovými emisemi. V roce 1894 množství bryček a kočárů tažených koňmi rušnými ulicemi Londýna a New Yorku znamenaly pořádný problém.

Jen v tehdejším o mnoho menším New Yorku jezdilo 100.000 koní. A sice vám to v TV neukážou, ale i kůň musí chodit na záchod. A 100.000 koní vyprodukuje 1.150 tun hnoje denně! Což vedlo k tomu, co je dnes známé jako Velká krize koňské mrvy z roku 1894. Všudypřítomné haldy hnoje přitahovaly mouchy a především z nich šel příšerný zápach, který by naše dnešní nosy naprosto sežehnul. Problém definitivně vyřešil až nástup automobilů.

^{Koncem 19. století nebyl největším problémem Londýna Boris Johnson}

Přestože parfémy se používaly o nepaměti, měli na ně jen ti nejbohatší a i tak bez řádné koupele znamenaly jen krátkodobé překrytí vašeho smrádku. Až po roce 1900 se díky proběhnuté průmyslové revoluci zvedala životní úroveň a především nastoupila masová média a v nich inzerce a propagace. Tehdy se v novinách objevily první inzeráty, které vám vysvětlily, že vám smrdí podpaží a to se pro dámu nehodí. Do roku 1920 se díky kampaním využívající metodu vyvolávání mindráků prodej deodorantů zdvojnásobil a smrádek se začal považovat za společensky nepřijatelný. Takže pokud se dnes zastaví výroba, vy už budete připraveni, protože víte, na co si budeme muset opět zvyknout. Houba na holi!

 

Images: Wikimedia Commons, Kelly Lacy from Pexels, by Alexas_Fotos from Pixabay and by Paula Winkler