Lisabon - na západ od Evropy

duben

21

2016

Lisabon - na západ od Evropy

| 2016-04-21T08:53:10+00:0021. duben 2016 | |

Lisabon loď

Lisabon - na západ od Evropy

Sednete do letadla a za necelé čtyři hodiny už dýcháte slaný vzduch. Všudypřítomný vítr vám cuchá vlasy a dámám zvedá sukně. Řeč, kterou mluví místní, vám připadá jako povědomá změť španělštiny, italštiny a francouzštiny, ale nerozumíte ani slovo. Lisabon není tak barevný jako Barcelona, elegantní jako Paříž nebo Vídeň, ani důstojný jako Řím. Jeho pravé kouzlo není viditelné na první pohled, musíte jej hledat v křivolakých uličkách plných odřených domů nebo na břehu řeky Tejo. Pokud chcete proniknout do jeho pravé atmosféry, prodloužený víkend vám na to stačit nebude. Složité cestování Lisabon si užijete všemi smysly. Včetně toho orientačního, který se hodí při cestování hromadnou dopravou. Jízdní řády jsou pro našince dost zmatené, odjezdy autobusů a tramvají se neudávají podle času, ale podle intervalu. V praxi to znamená to, že pokud uvidíte zadní světla odjíždějícího dopravního prostředku, další pojede přesně za tolik minut, kolik je uvedeno v jízdním řádu. Nejjednodušší není ani způsob placení. Pokud chcete cestovat metrem, musíte si nejdřív koupit kartičku, kterou si dobijete a u vchodu do metra přiložíte k terminálu. Anebo trochu složitěji přeskočíte plastové lítačky. Lisabonské revizory uvidíte už z dálky. Chodí ve dvojici a jsou v rozpoznatelných uniformách. Mořeplavci i zážitková tramvaj Jestli jedete do Lisabonu kvůli architektuře a památkám, povedou vaše první kroky ke klášteru řádu Jeronýmů ve čtvrti Belém. Je postavený v manuelském stylu, tedy něco gotiky, něco renesance a k tomu lidové a národní motivy. To všechno dohromady vytváří dechberoucí stavbu, která se dostala i na seznam UNESCO. Jen pár desítek metrů od něj je Belémská věž, postavená v tomtéž stylu. Původně sloužila jako část městského opevnění, dnes je to jeden ze symbolů Lisabonu, stejně jako Památník objevitelů, kterým si národ hrdých mořeplavců připomíná své dějiny. Na celý Lisabon pak dohlíží socha Krista s otevřenou náručí. Vypadá stejně jako jeho slavnější brazilský kolega v Riu. Vynechat nemůžete ani lisabonský hrad, ke kterému vás zavede jedna z hlavních turistických atrakcí, žlutá tramvaj číslo 28. V té si ale dávejte dobrý pozor na osobní věci, „osmadvacítka“ plná mnohdy zmatených turistů je ráj pro lisabonské zloděje a samotná jízda je pak někdy dokonce adrenalinovým zážitkem. Centrální lisabonské ulice jsou totiž tak úzké, že jedno špatně zaparkované auto dokáže zastavit tramvaje na celé trase. Na to jsou ale portugalští řidiči zvyklí. Ten náš jednoduše tramvaj, včetně všech cestujících, zamknul, a s výmluvným pokrčením ramen se vydal do okolních hospůdek hledat majitele auta. Bez nadávek a křiku. Pokud fandíte spíše modernější architektuře, sedněte na metro. Nedaleko zastávky Oriente, která je sama o sobě architektonickým skvostem, je jedna z nejnovějších částí města. Většina budov byla postavená u příležitosti Expo 98. Podél řeky navíc dojdete až k mostu mořeplavce Vasco da Gama. Se svými čtrnácti kilometry je to jeden z nejdelších mostů v Evropě. Fotbal především I když povinné kolečko, které běžný turista v Lisabonu absolvuje, zahrnuje další kostely, kláštery či katedrály, můžete se městem toulat i naslepo, sedat do různých autobusů a vystupovat z nich, kde chcete. Tak jsem se dostanete třeba ke Stadionu světla (Estadio de Luz) lisabonského fotbalového klubu Benfica. Portugalci fotbalem žijí a v Lisabonu je hned několik týmů, mezi kterými samozřejmě zuří líté boje. V den, kdy hrála Benfica se ulice města doslova vylidní. Kdo není ten den na stadionu, sedí před obrazovkou. Titulní strany novin pak druhý den nepatří ničemu jinému než výsledkům zápasu. V Lisabonu vás ale okouzlí i jiný sport. Třeba běh. Zamilujete se do řeky Tejo a jejího břehu, lemovaného stezkou pro běžce a cyklisty. Dobrovolně budete vstávat a ještě před snídaní uběhnete deset kilometrů. Stanete se na chvíli součástí komunity, kde nehraje roli věk, vzhled, kondice ani účel, za kterým běháte. Kromě běhání, cyklistiky nebo jízdy na kolečkových bruslích, ke kterým místní stezky přímo vybízejí, se obyvatelé Lisabonu věnují všemu, co souvisí s řekou, mořem nebo oceánem. Surfují, plavou, řídí lodě. A když už jim ani to nestačí, jsou si zalyžovat. Jezdí se tady sice na trávě, zato téměř celoročně. Za zmínku stojí i capoiera, tedy něco mezi tancem, akrobacií a bojovým sportem. Stejně jako hodně věcí v Portugalsku, má kořeny v Brazílii, kam se dostala spolu s africkými otroky, kteří tímhle specifickým druhem pohybu reagovali na mnohdy neúnosné životní podmínky, když jim nezbývala jiná forma revolty. Capoiera se „tančí“ i v lisabonských ulicích. Láska mezi kytarovými akordy Když na Lisabon padne noc, je čas na fado. Tento hudební žánr je typický pro celé Portugalsko a dá se přirovnat například ke španělskému flamencu. Dvě kytary, jeden zpěvák nebo zpěvačka a tklivé melodie, většinou o lásce ve všech podobách. Opěvuje se láska šťastná, nešťastná, hořkosladká, láska k zemi, rodině, přátelům či dokonce k práci. Až na konec světa Jestli budete mít v Lisabonu pár dní navíc, určitě si udělejte výlet na nejzápadnější konec Evropy. Na útesu Cabo da Roca je zima, od oceánu fouká téměř nepřetržitě a mlha bývá tak hustá, že by se dala krájet. Každou neděli se sem sjíždějí motorkáři ze širokého dalekého okolí. Na tento mys jezdí autobus přímo z Lisabonu, respektive z jeho předměstí Cascais, které je také dobrým tipem na výlet. V podstatě se jedná o jedinou městskou pláž v Lisabonu a turistické letovisko plné hotelů, kaváren a restaurací. Pokud se vydáte západním směrem, určitě nevynechejte ani Sintru. Mystické městečko v lesích, které bývalo sídlem druidů a dodnes má velmi silnou energii. V jeho okolí je kromě hradů a dalších památek jako zajímavý bonus zvláštní mikroklima. Ačkoli je od Lisabonu vzdálené jen necelých čtyřicet kilometrů, bývá tady chladno a deštivo. Přesto to stojí za to. Malí a milí Lidé jsou tady vstřícní. I když zrovna nemluvíte portugalsky, snaží se vám pomoci. Většina z nich navíc umí alespoň základy angličtiny, a to pro vzájemnou domluvu bohatě stačí. Místní obyvatelé nejsou na první pohled tak otevření, jako například Italové nebo Španělé. Zato z nich jde zvláštní pohoda. Přestože řidiči rádi používají klakson, berou to spíše jako sport a na jejich tvářích vidíte úsměv. Nikdo nespěchá, netlačí se do metra, jako by mu šlo o život. Na eskalátorech předbíhají většinou jen turisté. Na všechno je tady dost času, což může být nebezpečné, pokud s Portugalci pracujete a potřebujete stíhat termíny.

Vytvořeno s ❤ v systému XOXO - © 2020 Write.cz, s.r.o.